Domácí násilí je fenoménem, se kterým se veřejně setkáváme pouze minimálně. Důvod je zcela jasný, jak oběť, tak agresor o tomto jednání nemají zájem hovořit. Pro oběť je velmi těžké se s tím, co prožívá svěřit, a to ať už svým příbuzným, známým nebo úřadům či pomáhajícím organizacím. Z pohledu získání relevantních dat je pak právě tato „skrytost“ domácího násilí a jeho citlivost hlavní komplikací znesnadňující hlubší proniknutí do tohoto fenoménu. V rámci výzkumu pro organizaci proFem o.p.s., která se dlouhodobě zabývá pomocí obětem domácího násilí, se nám naskytla možnost získat přístup k cenným datům, které mohou přispět k lepšímu pochopení okolností a pozadí domácího (partnerského) násilí na ženách[1].
I když se tento text bude věnovat pouze násilí na ženách, neznamená to, že se domácí násilí neděje taktéž mužům (a to jak v homosexuálním tak heterosexuálním partnerství). Z celé řady studií však vyplívá, že obětí domácího násilí z řad mužů je výrazně méně než žen[2].
Cílem tohoto textu není prezentovat zevrubné výsledky realizovaného výzkumu, ani komplexní pokrytí tématu domácího násilí. Spíše se chci v tomto příspěvku pokusit upozornit na některé skutečnosti, které se v rámci výzkumu ukázaly, a pro jejich prezentaci nebyl prostor v hlavním výstupu[3].
Něco málo k metodologii výzkumu
Aby bylo možné z výzkumů vyvozovat závěry s obecnou platností, je vždy potřebné nastavit správně parametry výzkumu, tj. zejména způsob dotazování, metodu výběru respondentů a velikost vzorku. Pro tento výzkum jsme zvolili formu osobního dotazování a metodologicky náročný způsob výběru respondentů prostřednictvím tzv. náhodné procházky (random route). Výhodou této metody, oproti standardně používanému kvótnímu výběru je zejména skutečně náhodný výběr respondentek a eliminace možnosti tazatelky ovlivnit výběr cílové osoby.
Velikost vzorku byla určena na 3.000 respondentek. Při stanovování jeho velikosti hrála roli zejména předpokládaná penetrace domácího násilí, která se u předchozích výzkumů z ČR a zahraniční pohybovala v rozmezí 25-40 %. Výchozím předpokladem tak bylo, že ze vzorku 3.000 žen z populace ČR ve věku 18 a více let bude počet těch, které se v životě setkaly s domácím násilím oscilovat kolem počtu 1.000 respondentek. Tento vzorek se jevil jako dostatečný pro jeho další analýzu.
Co to vlastně je „domácí násilí“
Z pohledu vyhodnocování dat byla definice, na jejímž základě by bylo možné rozhodovat, zda se daná respondentka stala obětí domácího násilí či nikoliv. Problém byl v tom, že neexistuje shoda na obecné definici (jen těch nejvýznamnějších je na patnáct) a už vůbec ne na operacionalizované definici, na jejímž základě by bylo možné dle získaných dat určit podíl žen, které se v životě setkaly s domácím násilím.
Pro ilustraci je níže uvedena jedna z velmi často zmiňovaných definic domácího násilí, a to definice dle č. 3 Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva):
Domácím násilím se rozumí veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo mezi bývalými či stávajícími manžely či partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společnou domácnost s obětí.
V obecné rovině existují dva způsoby řešení tohoto problému. Buď je možné se dotazovaných žen přímo ptát, jestli si myslí, že se někdy v životě staly oběťmi domácího násilí. Toto tzv. sebehodnocení je sice velmi rychlým a jednoduchým postupem, avšak skrývá v sobě zásadní nevýhodu. Každá žena může pojem domácí násilí chápat mírně odlišně. Navíc může být vnímání konceptu domácího násilí podmíněno některými socio-demografickými vlastnostmi (věkem, vzděláním, rodinné zázemí).
Z toho důvodu jsme zvolili druhý způsob zjišťování domácího násilí. Respondentky byly dotazovány na to, zdali se v rámci jejich dosavadních partnerských vztahů setkaly s některou/některými ze 40 situací typických pro domácí násilí. Na konstrukci seznamu těchto situací se podílela desítka odbornic na domácí z řady nevládních organizací i ministerstva vnitra ČR. Výčet zahrnoval situace typické pro všechny formy domácího násilí (tj. fyzické, psychické, sexuální, ekonomické). Rovněž bylo zjišťováno, zdali se respondentka případně se situací setkala pouze jednou či jí byla vystavena opakovaně.
Toto bylo důležité pro následné určení toho, zda se žena stala či nestala někdy v minulosti obětí domácího násilí. Operacionalizované definici užitá pro tento výzkum totiž zohledňovala nejen to, zda se žena s danou situací setkala, ale taktéž jestli se tak stalo pouze jednou či opakovaně. Logika definice pak byla taková, že v případě méně závažných situací byl nutný jejich opakovaný výskyt v kombinaci s ještě jednou či dvěma situacemi, zatímco u nejzávažnějších situací dostačoval jejich unikátní výskyt.
Pro úplnost dodejme, že celkem bylo dotázáno 3.058 žen ve věku 18 a více let. I přesto, že se takto získaný soubor svou strukturou velmi přesně blížil struktuře celé populace žen v ČR ve věku 18 a více let, byl datový soubor ještě převážen, aby byly odstraněny všechny drobné odchylky od struktury základního souboru v ukazatelích věku, kraje a velikost sídla.
Kdo jsou oběti domácího násilí
Jedním z hlavních výstupů výzkumu je, že v průběhu života se s domácím násilím (na vlastní osobě) setkalo 27,7 % žen ve věku 18 a více let. V absolutním vyjádření se jedná o více než 1,23 milionů žen. Když jdete po ulici, jedete v MHD nebo nakupujete, zkuste si počítat každou čtvrtou ženu. Každá čtvrtá žena, starší 18 let, kterou potkáte, se někdy v životě setkala s domácím násilím. Uvidíte, že jich opravdu není málo a poměrně snadno tak získáte představu, jak rozšířený je tento jev.
Po samotném zjištění počtu žen, které se osobně setkaly s domácím násilím, se nabízí otázka, o jaké ženy se jedná. Existuje typický profil oběti domácího násilí? Díky rozsáhlému datovému souboru se můžeme předložit podložené odpovědi i na tyto otázky.
Podívejme se nejprve na vliv věku. Zde jsme očekávali, že frekvence výskytu domácího násilí bude růst spolu s věkem. Logicky totiž platí, že čím je žena starší, tím vyšší je pravděpodobnost, že se stane obětí domácího násilí. Je to podobné jako třeba s automobilovou nehodou. Platí u nich, že čím déle jste na světě, tím je vyšší pravděpodobnost, že ji člověk zažil (nemluvím zde o zavinění nehody, ale účasti při nehodě bez ohledu na to, jestli jste byl řidič nebo spolujezdec; viník nebo oběť).
V případě domácího násilí tato teze platí pouze částečně, resp. do určitého věku. Jak můžeme vidět v grafu 1 níže, z počátku skutečně roste výskyt domácího násilí u žen spolu s věkem. Překvapením je, že od věkové kohorty 55-64 let již ale výskyt domácího násilí klesá. Vysvětlení? Můžeme se pouze domnívat (stanovovat hypotézy). Bylo dříve mezi muži méně agresorů? Zapomněli již ženy ze dvou nejstarších věkových skupin na to, co prožily? Tyto odpověď bohužel nemáme.
Graf 1: Vliv věku na výskyt DN
Často se spekuluje o vlivu vzdělání na domácí násilí. Obecná domněnka zní, že domácí násilí se týká spíše žen s nižším vzděláním. Ukázalo se, že tato domněnka je pravdivá, avšak je potřeba k ní dodat drobné vysvětlení. Jak můžeme vidět v grafu 2, míra výskytu domácího násilí je nejnižší u žen s vysokoškolským vzděláním, zatímco u žen bez maturity je naopak o více než 12 procentních bodů vyšší.
Graf 2: Vliv vzdělání na výskyt DN
Tuto tendenci na první pohled narušují respondentky se základním vzděláním, u nichž je výskyt domácího násilí nižší než u žen s učňovským vzděláním. Zde však dochází k prolínání věku a vzdělání, neboť respondentky měly v rámci dotazníku uvádět nejvyšší dokončení vzdělání. V kategorii osob se základním vzděláním tak jsou obsaženy i ženy, které v době průzkumu navštěvovaly střední školu (bez ohledu na to, zda šlo o učňovský či maturitní obor). Pokud ze souboru odstraníme ženy ve věku 18 a 19 let (viz. graf 3), tedy ve věku, kdy ještě obvykle navštěvují střední školu, tak se plně projeví vliv vzdělání na pravděpodobnost toho, že se daná žena v životě stane obětí domácího násilí ze strany svého partnera/partnerky.
Graf 3: Vliv vzdělání na výskyt DN (ženy 20+ let)
Se vzděláním a věkem pak úzce souvisí i ekonomická aktivita. Zde se jednoznačně ukázalo, že k tomu stát se obětí domácího násilí jsou staticky náchylnější zejména ženy s nevýhodným ekonomickým postavením – tj. nezaměstnané a ženy v invalidním důchodu. V případě dvou skupin s nejnižším výskytem domácího násilí dochází k prolínání věku a ekonomické aktivity, což je potřeba brát při hodnocení v potaz.
Graf 4: Vliv ekonomické aktivity na výskyt DN
Vliv na výskyt domácího násilí nemá to, ve kterém kraji žena bydlí, neboť rozdíly výskytu domácího násilí mezi jednotlivými kraji nebyly statisticky významné.
Pokud bychom tedy chtěli vytvořit profil žen, u nichž je největší pravděpodobnost, že se v průběhu života setkala s domácím násilím, bude přibližně následující. Jedná se o ženu se základním vzděláním či výučním listem, která je nezaměstnaná či v invalidním důchodu a je ve věku 45-54 let.
A k čemu to všechno?
Výše uvedený profil žen s nejvyšší pravděpodobností zažití domácího násilí je do značné míry zjednodušující, zejména pokud jde o věk (s větší délkou života roste v obecné rovině pravděpodobnost zažití většiny obecných jevů). Přesto však stojí za zamyšlení. Proč? Ukončit vztah s partnerem – agresorem nemusí být vždy snadné. Pro mladou slečnu, která studuje a bydlí u rodičů nebo jí bydlení (např. na koleji) rodiče platí, patrně neexistuje moc překážek, proč se jednoduše rozejít s někým, kdo ji ubližuje (ať už fyzicky či psychicky). Snazší situaci taktéž budou mít ženy, které jsou ekonomicky/pracovně soběstačné. Vysokoškolsky vzdělaná manažerka asi při úvahách o opuštění partnera/agresora nemusí zase tak moc řešit, jestli bude mít z čeho zaplatit jiné bydlení pro sebe nebo i pro své děti nebo jak se celkově uživí sama.
Jsou to ale právě ženy, které jsou v ekonomické rovině často z velké části odkázány na příjem partnera, pro něž je ukončení takovéhoto vztahu komplikované. A obzvlášť pokud mají děti. Právě pro tyto ženy je potřeba vytvářet prostředí, které jim bude nápomocné v případě, že se do podobného vztahu dostanou. Bez propracované a komplexní sítě pomocných aktivit pro tyto ženy v podstatě nevede cesta ven z takovéhoto vztahu.
[1] Text zpracován v rámci projektu Ekonomické dopady domácího násilí v oblasti zdravotnictví, který byl realizovaný výzkumnou agenturou MindBridge Consulting a.s. pro organizaci proFem o.p.s. Výzkum probíhal od září 2015 do března 2016 na reprezentativním vzorku populace žen v ČR ve věku 18 let a více. Celkem bylo v rámci výzkumu dotázáno 3.058 respondentek. Maximální statistická odchylka činila 1,77 %.
[2] Akční plán prevence domácího a generově podmíněného násilí na léta 2015-2018. Praha: Úřad vlády ČR, 2015, s. 10.
[3] Hlavní výstupy projektu je možné nalézt v této publikaci: MIHOLOVÁ HOKR, Petra, ONDRUŠKOVÁ, Jitka, DOHNAL, David. Ekonomické dopady domácího násilí v oblasti zdravotnictví. Praha, proFem, 2016, 78 s.